Kázání

Boží království

Bas, slyšeli jsme dvě z celé řady podobenství o Božím království. Každé z těchto podobenství nám odkrývá nějaký aspekt Božího království. Dovídáme se o Boží moci, o Bohu samotném, o jeho vztahu k nám a o jeho díle ve světě.

V prvním podobenství jsme slyšeli, že zaseté semeno roste a člověk ani neví jak. Z toho poznáváme, že ty Boží věci nemáme ve svých rukou a že Bůh má svůj čas. Jistota výsledku už zde je. Jednou přijde ta správná doba, doba žní. Výsledek nezávisí na nás. To je věc Boží. Výsledek práce pro Boží království nemáme v rukou. To je úžasně osvobozující. Můžeme se radovat, když se věci daří a šíří se evangelium. Zároveň nemusíme zoufat, když se snažíme evangelium hlásat a nevidíme žádný výsledek. Až nastane ten Boží čas, budou žně. Ne my, ale Bůh to má v rukou. Na toto Boží slovo si můžeme vzpomenout, když jsme se snažili předat evangelium svým dětem, dětem v náboženství nebo svým dalším blízkým a vypadá to jako, že se nám to nepovedlo, že jsme selhali. To je náš pohled. Jenže my nevidíme těma Božíma očima. Ten Boží čas žní jistě přijde a my jednou budeme žasnout nad Božím dílem, jehož jsme se mohli stát součástí.

Ve druhém podobenství máme před očima nepatrné hořčičné semínko, z kterého vyroste velký keř, který dává stín. V horku izraelského léta má slovo stín mnohem zásadnější význam, než bychom si běžně představili my v našich podmínkách. Chtěli bychom mít v rukou ty velké jistoty, ale máme jen to malinké semínko. Nepatrné v našich očích může Bůh učinit velikým. V nepatrných prostředcích se krásně může zjevit Boží moc. Vždyť i Bůh sám se stal maličkým nepatrným dítětem, které přemohlo svět. My chceme být naproti tomu velicí a mít moc a jistotu, že máme dostatečnou sílu a prostředky na to, co je před námi. Jenže pak nezbyde prostor pro Boží moc. Z lásky se můžeme podobně jako Pán Ježíš stát malými a staneme-li se malými, může se Bůh v našem životě stát velikým, protože mu tak uvolníme místo. Už Jan Křtitel nás učí, že je třeba se menšit, aby Bůh mohl růst.

Obě podobenství nám sdělují, že Bůh to má v rukou. Nezáleží na velikosti prostředků, které máme k dispozici, ale na Boží moci a milosti. To je dobrá zpráva této neděle. Ne, že by na nás a na tom, co děláme nezáleželo, ale mnohem více záleží na Bohu. Výsledek je jeho zodpovědnost. A tak, když se nám bude dařit, chvalme Pána a děkujme mu. Je to jeho dílo. Ale, když se nám bude zdát, že se věci nedaří, také chvalme Pána a děkujme mu. Věřme, že ten jeho čas, čas sklizně, teprve přijde. Proto nikdy nad žádnou situací nezoufejme, vždyť poslední slovo řekne Bůh.

PJ mluvil v podobenstvích, která potřebují dovysvětlit, aby ten, kdo má zájem přišel zase a zeptal se: co to znamená? Ten, kdo touží, odpověď nalezne. Kdo však zájem nemá, neporozumí. Probuďme v sobě zájem porozumět Božímu slovu.

Na závěr jsme slyšeli, že o samotě ta podobenství vysvětloval svým učedníkům. Chceme-li rozumět Božímu slovu, setkávejme se s Ježíšem v osobní modlitbě. V samotě s Ježíšem, v komůrce svého srdce porozumíme jeho slovu.