Kázání

1.2.2026, cyklus A, 4. neděle v mezidobí, otec Josef

Bratři a sestry, také byste si přáli dokonalé kněze? Já také, jenže už sv. Pavel nám dnes ve druhém čtení říká: Jen se podívejte, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých… Ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh… ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh…aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. Toto sv. Pavel nenapsal, aby tím omlouval naše kněžské chyby a hříchy. Tím jen popsal realitu, jak ji viděl už v rané církvi. Chtěl tím poukázat ani ne tak na lidskou slabost, ale na Boží moc. Že to Bůh dokáže i s námi slabými. Kdyby Pán čekal na dokonalé, tak by se nedočkal. Stačí mu ochotní, protože to hlavní dělá on. Zkrátka všechno je Boží dar, nikoli naše zásluha.

Vy trpíte naší nedokonalostí, my žasneme nad tím, že si Bůh vyvolil právě nás, vždyť měl po ruce tolik lepších.

Když jsem byl v semináři – nás tenkrát bylo ještě hodně – tak mezi bohoslovci bylo řada těch, kteří měli přirozeně lidsky mnohem více předpokladů ke kněžské službě, než jsem pozoroval na sobě. Řada z nich se, pro mě z neznámého důvodu, kněžími nestala.

S chvěním vidíme, že nám hříšníkům Bůh svěřil tak veliké a svaté věci. Toto Boží obdarování nás vždy nedostižně přesahuje.

Děkuji za všechny vaše modlitby za nás kněze a věřte, že i skrze nás hříšníky k Vám přichází Ježíš. I skrze nás hříšníky k vám promlouvá Ježíš. Naše nedokonalost Vám může dát vyrůst v pokoře, lásce a důvěře v Boží prozřetelnost. Tím nechci v žádném případě omlouvat naše chyby a děkuji za každou zpětnou vazbu, i když vím, že na vše nejsem schopen adekvátně reagovat. Jen bych si přál, aby slabosti nás kněží nezavřeli Vaše srdce pro Boží milost, kterou můžete obdržet skrze naši službu.

Jako kněží máme to obdarování, že nejednou jsme nablízku velikým věcem, které Bůh dělá v životech druhých lidí. Se svatým Pavlem můžeme dodat: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. Ne my, ale Bůh koná. Ježíš uzdravuje, přivádí k obrácení, mění život, promlouvá o srdce, dává nové srdce, vytrvalost a mnoho dalšího. My můžeme být u toho, žasnout nad tím a děkovat za to Pánu.

Dnešní druhé čtení můžeme chápat šířeji, nejen ve vztahu ke kněžím, i když ty máme tak nějak automaticky spojené s Božím povoláním. Povolán je člověk i do manželství.

Jedna žena říkala: Modlila jsem se, abych dostala dobrého muže a dostala jsem skvělého muže. On se nemodlil, takže dostal mne.

S výjimkou patologických situací, kdy je ohrožen život nebo zdraví a je třeba to řešit, se můžeme ptát: Věříte nejen bezprostředně po svatbě, ale i po deseti, dvaceti nebo třiceti letech manželství, že právě toto Vaše manželství, je Vaše konkrétní cesta ke svatosti? Že tuto manželku, tohoto manžela mám milovat každý den a že skrze ni, skrze něho ke mně promlouvá Bůh a proudí Boží milost?

Nechtějte dokonalého manžela nebo dokonalou manželku. Stačí milovat tu svou ženu takovou, jaká je. Toho svého muže takového, jaký je.

A kdybych měl udělat oslí můstek k dnešnímu nádhernému evangeliu, tak by se hodilo říci: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.

Ještě to můžeme rozšířit. Milujme své bližní takové, jací jsou. Nechtějme, aby byli dokonalí. A ani si nezoufejme kvůli tomu, že sami dokonalí nejsme. Radujme se z toho, že si nás Bůh vyvolil takové, jací jsme a že skrze každého z nás může dělat veliké věci. Nikdo z nás není pro Ježíše příliš malý, nedůležitý nebo hříšný. Právě naopak, v každém z nás chce přebývat a skrze každého z nás přicházet do světa, k lidem, kteří ho ještě neznají.