Kázání


Slavnost sv. Petra a Pavla, 29.06.2025, otec Josef

Bratři a sestry, v dnešním evangeliu jsme slyšeli slova Pána Ježíše: Ty jsi Petr, Skála a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tady vidíme, že církev založil Pán Ježíš a že to není dílo lidské. Ano, skládá se z nás hříšných lidí, a proto potřebuje stále konat pokání. Hlavou církve je však Pán Ježíš, proto můžeme zároveň říci, že je církev svatá, jak to vyznáváme každou neděli. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Kdyby byla církev jen dílem lidským, tak už dávno neexistuje. Vždyť tolik slabosti a hříšnosti se najde málokde. Jestli zároveň vidíme v církvi i tolik světců, a mnozí z nich, jako třeba sv. František z Assisi, ovlivnili celý svět, potvrzuje se tím, že církev řídí Duch Svatý a že ji pekelné mocnosti nepřemohou. Pokud vznikne nějaká nejistota, máme-li nějaké pochybnosti, řiďme se tím, co řekne papež a biskupové. Tak se vyvarujeme zbytečných omylů.
I když hledáme a rozvíjíme osobní vztah s Ježíšem, je křesťanská víra vírou společenství. Člověk sám se totiž snadno mýlí. Společenství nám dá mantinely a vede nás k pokoře. Člověk může dozrát k tomu, že pochopí, že není lepší než ti druzí a samozřejmě ani horší, že jsme zkrátka všichni hříšníci, kteří potřebují Boží milost. Ano, všichni jsme zachránění a milovaní hříšníci. Církev je společenství Ježíšem milovaných hříšníků. Ve společenství se člověk dokáže radovat z obdarování svého i druhých a tato obdarování dál rozvíjet.
Neztrácejme čas zbytečnou kritikou církve, spíše věnujme svou energii na tvoření církve. Buďme nikoli konzumenty, ale spolutvůrci života církve. Vždyť skrze naše slova může promlouvat Pán Ježíš a skrze naše ruce může jednat sám Pán Ježíš. Jaká je a bude církev, to záleží také na každém z nás.
Docela jsme zapomněli, že církev je založena, aby hlásala evangelium, aby přinášela Pána Ježíše do tohoto světa. Sv. Petr a Pavel byli velikými hlasateli evangelia a svědčit o Pánu Ježíši bylo pro první křesťany něčím naprosto přirozeným. My žijeme ještě v určité setrvačnosti z doby, kdy křesťanství bylo většinovou vírou v naší zemi, kdy téměř každý byl pokřtěný a většina lidí chodila do kostela. Tenkrát nebylo tak nutné být misionáři. Krajiny, kde je méně než pět procent křesťanů se berou za misijní oblasti. Pokud bychom vyšli z počtu účastníků našich bohoslužeb, tak jsme misijním územím už dávno.
Bratři a sestry, začněme svou víru brát vážně. Zaměřme svůj život na Ježíše. Na něho se spolehněme. Co lepšího chceme hledat a za čím se honit. Co je víc: vydělat milion, procestovat celý svět nebo se setkat s Ježíšem?
Možná znáte příběh o převozníkovi, který na voru převážel lidi přes řeku. Jednou vezl nějakého vzdělaného člověka, který se ho ptal, jaké umí cizí jazyky a převozník odpovídá, že žádné. Vzdělanec mu odpověděl: „Půl života jsi ztratil.“ A pak se ho ptal na další dovednosti. Převozník nic neuměl a vzdělanec mu vždy řekl, že ztratil půl života. Pak se dostali do rozbouřené vody a vor se začal převracet. Převozník se zeptal: „Umíš plavat?“ Vzdělanec řekl, že ne a odpovědí mu bylo: „Život jsi ztratil.“
My jsme život neztratili, ale dostali, tak ho nepromarněme, vždyť jde o věčnost. Dostali jsme tento konkrétní život, dostali jsme dnešní den. Záleží na nás, čím ho naplníme. Kéž si večer při zpytování svědomí neřekneme, že to byl den ztracený, ale kéž s úžasem a vděčností objevíme Boží přítomnost. A podobně i na konci svého života, kéž při pohledu zpět si neřekneme, že ten život byl zbytečný a ztracený, ale kéž uvidíme ty veliké Boží věci, do kterých jsme byli pozváni a na kterých jsme měli podíl a se svatým Pavlem řekneme: Dobrý boj jsem bojoval.