27.9.2026, cyklus A,Slavnost sv. Václava, otec Josef

Sv. Václav

Bratři a sestry, nemáme mnoho historických pramenů o sv. Václavovi, ale máme spoustu legend. Ty nám neposkytují kronikářský zápis o jeho životě, ale odkazují k tomu, jakou stopu zanechal v lidech po své smrti. První legendy vznikly už velmi brzo po světcově smrti a byly inspirovány vyprávěním pamětníků.

Jaký tedy byl sv. Václav? Jistě žil podle své víry, kterou neskrýval. Víra ovlivňovala jeho rozhodování a jednání. Z legend také vyplývá, že byl odvážný a statečný. Zřejmě měl větší vzdělání než bylo u panovníků té doby obvyklé. Toužil po míru, konal skutky milosrdenství a odpustil svým vrahům. Náš životní příběh je jiný než životní příběh sv. Václava, ale svými vlastnostmi nás může inspirovat, abychom s odvahou formovali svůj život k dobrému.

Církev nazývá Václava mučedníkem. Kdo je to mučedník? Řecké slovo martyr znamená svědek, svědek víry, svědek Ježíšovy smrti a vzkříšení. Apoštolové svědčili druhým lidem o Ježíšově vzkříšení a většinu z nich to stálo život. Další mučedníci svědčili o své víře v Pána Ježíše. Víra v Ježíše Krista a dodejme i láska k němu – jeho láska – byla pro ně důležitější než vlastní život. Je to normální? Normální ve smyslu běžné to není. Je to hrdinství. Je to postoj věrnosti poznané pravdě, věrnosti svému svědomí a toto by mělo být přece normální. Tady vidíme, jakou sílu má láska. Kdyby Ježíš nevstal z mrtvých a kdyby křesťané nebyli naplněni Božím Duchem a nezakusili Boží lásku, těžko by umírali pro svou víru.

V evangeliu jsme slyšeli jasnou Ježíšovu výzvu: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Tzn. kdo mě chce následovat ať počítá s utrpením. To zrovna není příslib, který by přitahoval davy. Toto by neřekl politik, který potřebuje získat hlasy. Ježíš však jako první zapřel sám sebe a nesl kříž z konkrétní lásky ke každému z nás. Když se podíváme na kříž, tak už nemůžeme říci, že nás nikdo nemá rád, protože je tu někdo, kdo z lásky ke mně dal svůj život. Tak důležití jsme pro něj.

Součástí křesťanské víry je víra ve vzkříšení a život věčný. Věříme, že Ježíš vstal z mrtvých jako první z lidí. Ježíšovou smrtí tedy příběh neskončil. Ani Václavovou smrtí neskončil jeho příběh. Věříme, že se dnes raduje v nebi. Proto ho můžeme jako světce prosit o přímluvu za naši zem, za naše politiky a za odvahu v našich rozhodnutích. Dnes se neradujeme z jeho mučednické smrti, ale z jeho vítězství a věrnosti a z Boží velikosti a lásky.

Dále v evangeliu zaznělo: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? A tak máme na vahách Boží lásku a věčný život na jedné straně nebo všechno ostatní, třeba celý svět na druhé straně. Vyberme si podle vnitřního hlasu svého svědomí, které nás vede k dobrému a varuje před zlem. Nezadusme hlas svého svědomí pýchou, sobectvím nebo leností.

Možná by stálo za to, položit si otázku: Za co nebo za koho bych byl ochotný dát svůj život? Pro co žiji každý den? Stojí to za to? Nemám hledat něco většího, pro co žít?

Není totiž jedno, pro co žijeme. Boží láska – to jediné, co nikdy nepomine – je víc než všechno ostatní. Víc než všechny nabídky, všechny peníze, auta, domy, funkce, nebo zážitky.

Ve světě se sice děje mnoho zla. I sv. Václavovi se stalo bezpráví, přesto nepřestal věřit v Boží lásku a pro nás je dnes vítězem.

Kéž se i my staneme věrnými svědky víry za všech okolností.