Kázání

2.8.2026, cyklus A,18. Neděle v mezidobí, otec Josef

Bratři a sestry, v dnešním evangeliu jsme slyšeli o tom, že po smrti Jana Křtitele chtěl být Pán Ježíš sám, možná chtěl zůstat v tichu a v modlitbě. Lidé, kteří toužili po uzdravujícím doteku a slově, změnili jeho plán. On viděl, že ho potřebují a touží po něm, a proto se jich ujal.

Těmto lidem vůbec nevadilo, že strávili s Ježíšem delší čas, možná v jeho blízkosti ani nevnímali, jak ten čas rychle letí, proto přirozeně došlo jídlo a před nimi daleká cesta domů. I toto může být poučením pro nás, kteří počítáme při modlitbě i při mši svaté každou minutu. Jako bychom nechtěli být s Ježíšem ani o minutu déle.

Co by se stalo, kdyby učedníci velkoryse rozdali těch svých pět chlebů a dvě ryby několika nejhladovějším lidem? Možný by si jich pak lidé vážili a vzhlíželi by k nim, že se zřekli svého vlastního pokrmu a rozdali všechno, aby aspoň některé nasytili. Třeba by se učedníci stali pro ty lidi hrdiny. Takto by to bylo bez Pána Ježíše, kdyby učedníci jednali jen sami za sebe. Oni však to málo, co měli, dali do jeho rukou, aby to pak zpět z jeho rukou rozdávali lidem. Jednali ve spojení s Ježíšem a výsledek byl úplně jiný než čekali. Najedli se všichni a ještě zbylo. To je skutečná Boží štědrost a hojnost požehnání, které člověk dostává, když jedná podle Božího plánu.

Nepředstavujme si Pána Ježíše jako toho, kdo přišel aby nás jako kouzelník zázračně tahal z každodenních starostí a z našich průšvihů. Připusťme však že Boží řešení může být úplně jiné než naše lidské.

Ať nás toto Boží slovo vede k touze být v jednotě s Ježíšem, dělat všechno ve spojení s ním a, jak by řekl sv. Ignác, který měl v pátek svátek, všechno k jeho slávě a tedy nic bez něj jen sami za sebe. Věřme, že Pán Ježíš zná cesty, které si neumíme ani představit a to, co se nám zdá být prohrané, může přinést nečekané ovoce.

Poučeni dnešním evangeliem, neříkejme, že toto neumíme, nebo nemůžeme, ale ptejme se, zda nás k tomu zve Pán Ježíš? Jestli doufáme, že ano, pak se nebojme, ve spojení s ním a v důvěře v jeho blízkost a moc, vykročit do neznáma. Nebojme se vykročit po nových cestách hledání Boha, hlásání evangelia i skutků milosrdenství.

Toto zázračné nasycení zástupu je zároveň předobrazem eucharistie, pravého pokrmu, kterým je sám Pán Ježíš. Pokrmu, který dává skutečný život a který, jak prorocky předpovídá Izaiáš, je zadarmo. I my, podobně jako tehdejší Izraelité, utrácíme za všechno možné, nejen za jídlo. Utrácíme za zážitky a za věci, které brzo pominou a přitom to, co má skutečnou hodnotu a nepomine, je zadarmo.

Bratři a sestry, jestliže žízníte, tak pojďte za Pánem Ježíšem, pojďte k eucharistii, kterou přijímejte s velikou úctou, pravou bázní Boží, nikoli s úzkostí. Dobře se připravte svatou zpovědí, adorací, modlitbou, rozjímáním Písma svatého a přicházejte s vírou ve skutečnou přítomnost Pána Ježíše pod způsobou chleba. Nechoďte automaticky a ze zvyku, ale z lásky a nedopusťte, abyste jen tak vynechali nedělní mši svatou.

A pokud nežízníte a netoužíte, máme říct nechoďte? Lepší by bylo říct: tak se modlete, aby Pán znovu roznítil Vaše srdce touhou a žízní po něm.

Kdybychom věděli, jak se Pán Ježíš na nás těší a jak moc nás miluje a touží obdarovat svou přítomností, tak bychom na nedělní mši svatou běželi s předstihem, abychom se co nejlépe připravili na toto setkání se svým Bohem a Pánem, přítelem a bratrem.

Pán Ježíš přichází jako chléb z nebe a těší se na nás, kéž z tohoto chleba žijeme a těšíme se na něj. On může i jakékoli nepatrné dobro v nás rozmnožit jako rozmnožil chléb v dnešním evangeliu, jen mu všechno dávejme do rukou.